Cestuj dokud můžeš, pak už bude pozdě. Stačí chtít a pak to jde. Nejhorší výmluva je "Já nemám peníze", ale pak prokalit prázdniny to není problém

Kyrgystan & Tadžikistan

20. května 2011 v 13:17 | Martin |  Střední Asie
Kyrgyzstán & Tadžikistán
27.4.- 12.5.2011
1.den
Žádná cestovní horečka se nekoná, vždyť letošní "cestování" je pouhým výletem do sousedních zemí. Něco jako výlet do sousedního Polska a Slovenska, s tím rozdílem, že jedu do Kyrgyzstánu a Tadžikistánu. Víza jsem vyřídil v Taškentu a tak mám hranice otevřené.
V Taškentu nasedám do taxíku s ostatními spolucestujícími a jedu do Namanganu a pak do Učkurdungu, kde chci přejít hranici. Další taxikář mě na hranici v klidu zavezl a odjel. Až pak jsem zjistil, že hranice je rozkopaná a celnice už chvíli nefungují (přesněji od války v roce 2010). Bad joke..... Pro demonstraci tam vykopali široký příkop, aby se zdůraznilo: "Tudy cesta nevede." Chvíli tam zevluji a zjišťuji, že se ke mně řítí vojáci. Vše v poho - dělám turistu (jako že nevím, která bije) a oni dělají naprosté idioty (bohužel oni to nepředstírali). Nejsou mi s to odpovědět ani na otázku, kde tedy mohu hranici přejít. Vzdávám jakýkoli pokus o konverzaci a jdu zpět, kde vidím maršutku, která by mě mohla odvést zpět. Demonstrativně fotím hranici, a tak se hlídka znovu rychle blíží. Stačím však vyměnit paměťové karty a jim ukazuji fotky náušnic.
Řidič maršutky ví více než celá uzbecká posádka a veze mě na jiný přechod, který je prý na 50% otevřen. Po chvíli bouchání na vrata mi skutečně otvírají, a já mohu kupodivu přejít. Je 6 hodin večer a jsem dnes první člověk, který přešel.
Na kyrgyzské straně není, stejně jako na uzbecké, vůbec nic, Zastavuji proto auto a u řidiče měním dolary. Kurz nic moc, ale jiná možnost není. Ještě večer chci na Biškek, ale první auto (mercedes, kterých je tu velké množství) mě veze pouze na benzínku kde pracuje. Tam hned nacházím minivan se zeleninou, který mě za úplatu bere do Biškeku.

2.den
Je 7 hodin ráno a já u se už procházím po městě. Rozhoduji se proto zde nepřespat a ještě dnes jet do Čelpon Alpy. Oproti Taškentu je Biškek krásně zelený a působí svěžím dojmem, ale chození s batohem po městě mě unavuje, a tak po obědě nasedám do minibusu směr Čelpon Alpa. Biškek je zelený a čerství, ale moc toho tam k vidění není.
Čelpon Alpu jsem viděl pouze z autobusu. Nevystoupil jsem. Jednak je celkem chladno, a tak by se koupání v Yssi-Kolu nekonalo a druhak mám napozlátkovaných měst s širokými a prázdnými ulicemi po půl roce v Uzbekistánu dost. Pokračuji proto dál až do Karakolu, kam jsem chtěl jet až zítra. Karakol je malebné horské městečko, které se dá přejít za 15 minut.
Ubytovávám se v Yak GH s tím plánem, že snad potkám ještě nějakého turistu, který půjde do hor se mnou. Zítra by prý mělo být pěkně a tak už ráno vyrazím.
Večer konečně po dvou dnech normální jídlo. Turistu jsem však žádného nenašel. Půjdu sám.

3.den
Ráno můj batoh přibral šest kilo po návštěvě místního trhu. Jídlo na tři dny.
Přeplněnou maršutkou 350 jsem se dobral místa, kde začíná cesta na Altyn Aršan. Dá se tam dojet i jeepem, ale to by si člověk tu cestu nevychutnal. Je to cirka 4 hodiny chůze podél říčky. Celá cesta byla neskutečně malebná a plná jehličnatých stromů a zelených luk. Po půl roce života v poušti jsem si připadal jako v ráji. Asi nejhezčí je pak samotné údolí, kde se nachází vesnička Altyn Aršan (6 domů rozprostřených po údolí).
Bohužel se dovídám, že jsem přišel brzy, a že cesta dál na jezero Ala-Kol je ještě neprůchodná. Stále tam je 2m sněhu a hrozí lavinové nebezpečí. Cesta se proto vždy otvírá až koncem května. Zítra si tak udělám výlet do okolí, abych snědl svoje zásoby jídla :)
Altyn Aršan je známý svými teplými minerálními prameny, kde se dá krásně zrelaxovat po celodenní tůře. Celkem pohoda koukat kolem sebe na zasněžené hory a sám se válet v teplé vodě. Jediná skvrna na kráse toho všeho je počasí. V podstatě celý den prší a je celkem kosa (kdo by to čekal v 3000m.n.m)

4.den
Místo vysněného jezera Ala-Kol jsem šel na tři menší jezírka asi tři hodiny chůze od vesnice. V noci sněžilo, a tak je občas dost obtížné trefit tu správnou cestu.
Celá cesta byla úchvatná, nic víc dodat nejde. nahoru občas svítilo slunce, cestou zpět jsem pak jednou zmokl, dvakrát sněžilo a dvakrát padaly kroupy.
Dole ve vesnici jsem potkal Španělku, s kterou jsem čekal v Taškentu před kyrgyzskou ambasádou a samozřejmě dva Čechy a jednoho Slováka. Všichni tam přijeli na koních. Zajímalo by mě, jestli se dá jít do hor (kdekoli na světě) a nepotkat tam někoho z bývalého Československa. Místní pes jim ukradl pytel těstovin a tak jim poskytuji své jídlo (mám ho nějak přebytek). Já zase nemám co a s kým pít a tak s nimi piji vodku. Odpoledne trávíme v oficiálních teplých pramenech a v noci pak tři vyrážíme do neoficiálního, který je ve skále nad řekou.. Byl jsem tam asi dvě hodiny a nemohl se odhodlat vylézt do té zimy okolo.

5.den
Brzy ráno jsem sešel dolů do Karakolu a nastoupil do autobusu do Balukči. Po problémech s průvodčím v autobuse, který chtěl trochu nereálnou cenu jsme vyjeli. Cesta autobusem samozřejmě zabere celkem dost času (6h/220km) a tak jsem měl dost času na obdivování Yssik Kolu a za ním tyčících se zasněžených hor.
Další změna plánu - chtěl jsem přes Narin a Kazarman do Oše, ale cesta je po zimě ještě uzavřena a tak jedu pouze do Kočkoru a zítra se zkusím dostat ne zrovna používanou cestou do Sousamyru, kde se pak cesta napojuje na hlavní tah Biškek-Oš. Chci jí prostopovat, abych viděl i vesnice po cestě.
Ubytovávám se za 300sum v domě jedné babušky. Mým pokojem je jídelna a k večeři mám hromadu koně.

6.den
Co se transportu týče tak to byl celkem povedený den. Až na jednu nechtěnou výjimku jsem se dopravil z Kočkoru až do Taktogolu stopem. Cesta z Kočkoru do Suumyru je doopravdy málo používaná. Auto každých 20minut není pro autostop ideální počet. Naštěstí mě zastavilo skoro každé a vždy mě trochu popovezli. Jel jsem tak mercedesem za maminkou, s ožralými Kyrgyzy na korbě náklaďáku za ovečkami (musel jsem pít s nimi) nebo s manažerem místních uhelných dolů v jeepu (celkem dobrá volba, protože posledních 100km chyběl asfalt)
Nejdéle jsem samozřejmě čekal na hlavním tahu Biškek-Oš. Po hoďce jsem se ale i tam dočkal a tak jsem se pěkně svezl dalších 150km až do Taktogulu.
Ve městě nic není, ale na přenocování dobré. Jinak stopovat celý den, když není jediný mráček ve výšce 2000-2500m.n.m doporučuji pouze pokud se chcete pořádně opálit (spálit)

7.den
Dnes žádné čekání na silnici. Vzal jsem první taxi a po 100km přesedl na maršutku do Oše. Byl to ještě kus cesty a tak jsem se do Oše dostal až po třetí hodině.
Tam jsem chvíli bloudil po městě až se mě ujmul jeden Angličan a dovedl mě do GH. Jsou dva a jedou na kole z Koree. Teď ale musí být nuceně ve městě, protože ho kousl nějaký pavouk a má nohu jak válec.
Zašli jsme tak spolu na net, kde jsem se dozvěděl, že konečně sejmuli Usámu, a napsal pár mailů. Večer jsme pak zašli na jídlo a pár kyrgyzských piv. Při platbě nás zase zkusili slušně natáhnout. Přepočítal jsem jim to a zredukoval cenu o 1/3.
Domácí v GH se mě pokouší najít transport do Murgabu. Jsou dvě možnosti jak se tam dostat a já volím tu méně riskantní a zkoušíme najít placený transport z Oše. Ještě bych mohl jet do Seri Tadje a tam zkusit štěstí s občas jedoucím kamionem. Moc jich prý ale není a dva dny se mi tam na silnici čekat nechce.

8.den
Proflákaný den v Oši, kde toho moc k vidění není. Hlavní atrakce - proslulý trh utrpěl velké šrámy po loňské válce a tak je skoro ½ trhu prázdná nebo vypálená. Je tu pak ještě pěkný park s biliardy, střelnicí aj., kde jsem chvíli pozoroval Kyrgyzy hrající šachy. Jinak nic. Večeře a piva s Anglány. Transport se sehnat nepodařilo a tak zítra zkusím štěstí a pojedu do Seri Tadje a dál se uvidí. Dnes prý jedno auto jelo až do Murgabu, ale po cestě se polámalo :) No bude to zážitek. Mám čas do pátku (dnes je středa) - jestli se v pátek nedostanu přes hranice tak budu muset změnit plán a do Tadžikistánu nepojedu.

9.den
No tak že by v šest ráno jelo něco do Seri Tadje tak to tedy ne. Kromě štěkajících psů je vše ještě mrtvé. Na nádraží zjišťuji, že tam vlastně ani žádný autobus nejezdí. Jede jen nějaký bus okolo 9 hodiny, ale ten končí v nějaké vesnici ještě před průsmykem.
Jdu se proto dospat a v půl deváté pokouším štěstí znovu. Vezme mě tam za 500 sum taxi. Nasedám, ale ještě než vyrazíme na cestu tak dvě hodiny projíždíme tržiště a něco nakládáme (jako třeba součástky na traktor)
Ve tři odpoledne jsem na místě, koupím nějaké potraviny na cestu a jdu čekat na silnici. Po jedné hodině (projela tři auta, ale opačným směrem) utíkám před písečnou boří do prvního domku v městečku, kde mě přivítají chlebem a čajem. Vítr neustává a tak se dnes na 100% nikam nedostanu. Nakonec u nich i přespávám. Majitel stavení říká, že mezi 8-10 hodinou ranní by něco mohlo jet (možná Kamaz). Snad do té doby ustane vítr, na hlavě mám více písku než vlasů a to jsem byl venku jen asi tři minuty. Vítr ve vesnici odnesl šest střech.
Večer jsem zahlédl Pik Lenina

10. den
Ráno v půl osmé jsem byl už na silnici směrem Tadžikistán. Nasnídal jsem se tam a začal trpělivě čekat. V 9h projelo první auto a hned mě vzalo. Bohužel to byli pohraničníci, a tak jsem zanedlouho musel čekal znovu, tentokrát na celnici.
Usmálo se štěstí, a tak jsem po hodině čekání odjel (první auto). Chlápek s rodinou jedou do Karakolu. Murgab to není, ale alespoň jsem se hnul z celnice. Po třetí hodině odpoledne jsme přijeli do Karakolu a zjistil jsem, že jsem si vůbec nepomohl. Odtud toho jezdí mým směrem ještě méně. Za celý den přijela tři auta (jedno moje) a z toho dvě tu zůstala. Třetí si řeklo takovou částku, že jsem odmítl. První Kyrgyz, který rozhodně nechtěl pomoc a v očích měl pouze dolary.
Je to tu krásné, ještě polo-zamrzlé jezero, výhled na hory, jaci, ale jinak nic víc. Ve městě (vesnici) jsem nenašel ani obchod.
Ujímá se mě rodina provozující GH (majitel se jmenuje Eril) a pečují o mě. Jsou neskutečně milý a nakonec nechtějí ani zaplatit.
Transport na Murgab je dost nejistý, a ještě k tomu nemám moc peněz. Pár kyrgyzských sum a dolary, které mi zde nikdo nevymění. Tádžickou měnu jsem ještě neviděl.

11.den
Ráno samozřejmě nic nejelo a tak jsem se prošel kolem jezera a udělal pár fotek. Po 11 hodině jsem šel znovu na silnici čekat na boží smilování. Naštěstí je "teplo" a moc nefouká (nato, že jsem uprostřed Pamíru nemůže být lepší počasí).
Čekám.....
Vzali mě v pět večer nějací chlápci, kteří jeli kontrolovat pohraničníky. Cesta přes Pamír byla nádherná, jen nám tak trochu došel benzín...naštěstí jelo něco proti a poskytl nám 3 litry.
Skončil jsem u nich i na večeři, vodku, přespání a zítra s nimi pojedu až do Khorogu.
Kromě tohoto auta projel za celý den už pouze jeden Kamaz. Tu silnici vyasfaltoval Sovětský svaz pro kozy chodící na pastvu a ne pro mezinárodní dopravu.

12. den
Stejným autem jsme vyrazili do Khorogu. Jen nás nebylo 6 ale 3 plus koza. Byla by to pohodlná jízda minivanem, kdyby...silnice alespoň občas byla v dobrém stavu, jeli bychom občas níže než 4000m.n.m a já neměl kocovinu. Až do Jelandi to bylo šílené, pak jsme ale zastavili a zašli do lázní a vše se zlepšilo. Borci z auta tam vypili půl láhve vodky a nasedli jsme zpět. Asi 10km jsem řídil minivan i já :) Hodinu před Khorogem zastavili, že prý je to už jen kousek a dopili tu láhev vodky. V zachování střízlivosti řidičů jsem jim s pitím vydatně pomohl...
Byl jsem rád, že jsme vystoupili u Nasima doma. Povečeřel jsem boršč, shlédl fotbal se zbytkem rodiny a šel spát.
Jo, už jsem vyměnil peníze. V Murgabu jsem se zbavil kyrgyzských sum a ještě vyměnil 20USD. Kromě deseti litrů benzínu jsem ale zatím nic neplatil.

13.den
Ден победы - velká sláva, vodka... jinak je ve městě vše zavřeno. Nemám ani registraci (nevím, jestli jí potřebuji) ani GBAO permit (ten určitě potřebuji).
Za jeep do Dušanbe chtěli 250 sumoni (55USD), a tak jsem s grácií odmítl. Naštěstí mi Nasim našel kamion jedoucí z Číny - pracuje na silnici a kontroluje tonáž (a pokutuje). Tak snad tu cestu do Dušanbe bez dokumentů nějak dám...
Vypadá to, že cesta bude na dlouho. V půlnoci jsme někde zastavili trochu se prospat.
Ani se nedá říci, že to je silnice... Nenahání mi strach miny, které jsou všude kolem, ani Afghánistán, okolo kterého jedem více jak den, ale silnice vybudovaná v době sovětské invaze do Afghánistánu a od té doby na ní nikdo nesáhl.

14.den
Silnice je, až na jeden snový úsek asi 30km z místa, kde lišky dávají dobrou noc do hodně podobného místa, zoufalá. Okolní krajina je však pěkná a tak mám hlavu přilepenou na předním skle.
Předběhla nás i slepice....
S razítky zatím vše ok, z GBAO jsme už vyjeli tak to je v pohodě - kontrolovali mě jenom jednou, kde nic kromě pasu nechtěli (10minut jsem se jim v aj pokoušel vysvětlit, co značí Czech republic v mém pasu. Předstírám, že nemluvím rusky, podle řidiče je to jistější) Jindy jsem jakoby spal, aby mě neviděli. S registrací to bylo obtížnější, ale taktika "ne gavarim po ruski" slavila úspěch. Voják prostě rezignoval a vrátil mi pas. Musím nějak zjistit, jestli registraci fakt potřebuji.
Přijeli jsme až v noci, a tak jsem žádné ubytování nehledal a ještě jednou přespal v kamionu, tentokrát na terminálu.
Z Karakolu do Dušanbe jsem se dostal za neuvěřitelných 70sumoni (15USD) - včetně jídla, ubytování a dopravy.

15.den
Brzy ráno prohlídka Dušanbe, včetně OVIRu, aby mi potvrdili co jsem si myslel - registrace už pro cizince potřeba není. Dušanbe je podobné Biškeku - příjemné, leč pro turistu ne až tak zajímavé město, plné zeleně, kde by se u piva dalo pár dnů relaxovat. Na to ale nemám čas ani společnost, a tak jdu hledat internet, abych zjistil, který přechod mohu jako cizinec přejít. Rozhoduji se jet do Khojand, a zítra přejít v Oybeku.
Cesta v Land Roveru byla pohoda - za 6h a 100sumoni jsem byl na místě určení. Kromě druhého průsmyku jsme jeli po super silnici.
Na check pointech samozřejmě chtěli registraci a pak nějaký ten úplatek, ale teď jsem si už byl jistý :)
V Khojandu chci vidět čtvrteční trh a Lenina a pak hurá do Uzbekistánu. Večer ještě jednou na netu, abych zabil čas a dozvěděl se, že po 2. třetině vedeme nad Amíky 2:0.

16. den
Ráno jsem se prošel k největší soše Lenina v Střední Asii. Je to doopravdy kus chlapa - 22m. Dokonce ho rekonstruují, a tak jsem měl problémy ho vyfotit. Policajt mi to zakázal, protože teď není tak hezký. Popošel jsem o kus dál a vyfotil jsem si ho tak, aby to policajt neviděl.
Během mého toulání po horách se do nížinatých oblastí dostala sezona všelijakého ovoce, a tak byl celý trh zavalen koši jahod, třešní, meruněk a ještě něčeho co nevím jak se jmenuje.
Pak jsem vyrazil na poslední část cesty - maršutkou do Bustonu a pak taxíkem na hranice s Uzbekistánem. Na hranicích vše proběhlo hladce, a tak jsem ještě v 12h byl v Uzbekistánu. Zde na mě čekali taxi za 35USD do Taškentu, cenu jsem odmítl s tím, že pojedu pouze za 10000 sum (4USD). Oba jsme se vysmáli návrhu toho druhého. On tam zůstal čekat dál a já byl za minutu v jiném autě, které mě do Taškentu za 10000 odvezlo.

Zvláštní konec cesty, pokud nepřijedete domů.......

Otázky rád odpovím, pokud mi s otázkou napíšete také vaší mailovou adresu

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 disappoint disappoint | Web | 17. srpna 2015 v 16:16 | Reagovat

Nejlepší antivirus zdarma 2015 http://zdarma.downloadcenter.cz/nejlep-antivirus-zdarma-2015.html Colin mcrae dirt cd key :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama