Cestuj dokud můžeš, pak už bude pozdě. Stačí chtít a pak to jde. Nejhorší výmluva je "Já nemám peníze", ale pak prokalit prázdniny to není problém

Moraviaman

23. června 2009 v 22:52 | Martin Opolecký |  Železný muž
Tak konečně - Moraviaman
Po ¾ roce "tvrdého" tréninku, po zdolání pár silničních běžeckých závodů včetně maratónu, po jednom dlouhém duatlonu (Krušnoman) a jednom triatlonu je to konečně tady - Ironman. I když start je až v sobotu tak jsme do Otrokovic jeli se Zuzkou už ve čtvrtek za nádherného slunného počasí. V pátek ráno jsme se ještě bez deště stačili na chvilku proběhnout a pak začalo pršet, a pršelo celý den. Celý pátek jsme tak věnovali shánění baterky do hodinek, které vypověděly poslušnost při ranním klusu. Výměna byla oříšek, protože jsem baterku potřeboval vyměnit i s testem vodotěsnosti, aby se zítra při plavání nenalokaly vody jako já. Nakonec vše o.k. a já jsem s klidem v duši, že uvidím jak mi při závodu ubíhá čas snědl dvě večeře a šle spát.
Ráno zima a mokro. V depu dávám všechno vybavení do igeliťáků a soukám se do neoprénu, v kterém mi už zima ani déšť nevadí.

Před startem tři tempa, abych věděl že neteče do brýlí a v 7:00 vyplaváváme. Ve vodě se raději držím vedle dalších borců, abych neztratil směr a nekličkoval jako vůl. To se daří a postupně začínám plavat i sám bez zbytečných kliček a oblouků. Plavu své tempo a snažím se nikam nehnat, což je pro mne jako bývalého sprintera dost obtížné. Všechna tři kola však plavu rovnoměrně, a když vylézám z vody tak kromě toho že se mi motá hlava jak mám vodu v uších jsem velice zaskočen časem - 1:07:36.


V depu zápasím s kompresními podkolenkami - jak se mi motá hlava tak nejsem schopen držet balanc na jedné noze a sedat se mi také nechce. Nakonec převíjen vyjíždím na dlouhá cyklistická muka. Šest kol po třiceti kilometrech. V prvém kole mě zaráží výjezd na kopec, který jsem v plánu neměl. O to horší překvapení je, že z druhé strany je ještě strmější, pěkný zalomovák. Na kopce jsem nikdy nebyl a tak mi na mysli putuje myšlenka: "To že mám vystoupat dvanáctkrát?"

Občas se přes mne přežene nějaký rychlík z řad opozdilých plavců, ale kupodivu i já jsem někoho předjel. První kolo malinko pod hodinu. Super tempo, jak dlouho ho ale vydržím? Druhé a třetí kolo je vždy o něco rychlejší. Čtvrté kolo rychlost kulminuje, páté se pořád držím, ale při šestém mi úplně došlo a tak jsem rád, že se zase budu moci postavit na nohy, nemuset dělat krouživé pohyby a pořád sedět na zadku. I tak čistý čas strávený na kole 6:01 je pro mě stejně famózní jako čas strávený ve vodě. Nikdy jsem netušil, že se budu tak moc těšit, jak se po 180km na kole rád proběhnu.
Sice jsem se těšil, jak poběžím, ale změna pohybu dělá své a dostávám žaludeční křeče - ach ta strava - gely, gely, šleha, gely, ionťák….mňam. První kolo držím tempo tak, aby mi maratón vyšel lehce nad čtyři hodiny. Druhé kolo je však daleko horší, jednak letím dvakrát s hajzlpapírem do lesa a za druhé jsem vynechal při běhu zpět občerstvovačku a tak mi úplně došlo, nejsem s to ani pokývnout hlavou, vydat ani hlásku, mám zamžený zrak a jsem dost mimo - připadám si jako bezduchý stroj. V depu na ½ maratónu se proto zastavuji u občerstvovačky a láduji do sebe vše co tam mají - včetně toastů ze sádlem (ty jsem sice vzal omylem, ale nebyla to špatná volba). Najedený a napitý koly (na tu jsem běžel celý maratón) zase vybíhám, abych po dalších čtyřech km zase běžel do lesa.

Od této chvíle (cca 25km) se mi běží už velice dobře, i když se ještě jednou musím zastavit, tentokrát kultivovaně zabíhám přímo na záchod. Posledních deset kiláků mastím co to dá a v posledním kole tak předbíhám asi pět závodníků, které jsou též v posledním kole. Ovšem tu krizi z druhé dvacítky a čtyři nucené zastávky nahnat už nejde, čas 4:18.
Celkový čas 11:35:46 je daleko lepší, než v co jsem doufal a kam směřovaly mé plány, ale i kdyby to bylo o hodinu pomalejší tak to hlavní jsem dokázal - viděl jsem a proběhl cíl, dostal jsem medaili a mohu si právoplatně říkat "Železný muž".


Za dokončení jsem též velmi vděčný mému "realizačnímu týmu" složený z rodičů a Zuzky, bez nichž bych se neobešel, hlavně ve dvou případech - na kole mi dali vodu ze solí, kterou pořadatelé nenabízeli, a při běhu mě zásobili dostatečným množstvím papíru na mé potíže. A samozřejmě za foto a video dokumentaci, odvoz zpět do Prahy a odnošení věcí do čtvrtého podlaží.



S odstupem čtyř dnů můžu říci, že to byl super zážitek a doporučit dalším jako pěkný challange. Pořád sice špatně chodím a brní mě chodidla, ale na rozdíl od pocitu v duši je stav pouze dočasný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 petr spas petr spas | E-mail | 24. června 2009 v 15:20 | Reagovat

Gratuluju, je to super vykon.

2 michal k. michal k. | 25. června 2009 v 9:34 | Reagovat

cauves MArtine, fakt gratulace :)
jsi borec !
ja si na to netroufam.
jen tak dal !!
Michal Koubik

3 Dalibor Dalibor | E-mail | 30. června 2009 v 14:13 | Reagovat

Zdar,vítám tě do rodinného klubu železných mužů. Je to super výkon, časy vinikající,gratuluju, a jak se zmiňuješ-fyzické bolístky jsou sice značné, ale přebolí.Ale to duševno je povznášející a nikdy to nezmizí. Zůstane to v tobě na celý život. o to jsi bohatší. Moc moc moc ti to přeju a trošku i závidím, že já už se na nic takového znovu asi neodhodlám.Táta to jistě točil, tak už se moc těším, až se na průběh budu moc podívat. Sportu zdar.

4 Míša Míša | Web | 11. prosince 2009 v 8:21 | Reagovat

Tak jsem se přes tvůj odkaz na Malajsii dostala až k přečtení tohoto článku a jen zírám. Když jsem tě naposledy (tak před 5 lety? :-)) viděla, tak jsi se vracel z parku jako "obyčejný" fotografující student a teď tohle. Je to neuvěřitelný výkon. Tak sice se zpožděním, ale i tak moc gratuluji. Něco takového chce nejen trénovatnost, ale i pevnou vůli.

5 Johan Johan | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 15:32 | Reagovat

Já chci taky takovej bloooog:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama