Cestuj dokud můžeš, pak už bude pozdě. Stačí chtít a pak to jde. Nejhorší výmluva je "Já nemám peníze", ale pak prokalit prázdniny to není problém

Laos, Kambodža, Thajsko 2008 (II. část)

16. srpna 2008 v 21:15 | Martin |  Laos, Kambodža a Thajsko 2008
KAMBODŽA
11.7.
Jízdu v turistickém minivanu jsem přežil, i když těch keců okolo jsem neměl málo... Na hranicích jsme dokonce neplatili ani žádný úplatek. Na laoské straně po mém zásahu, když jsem se celníka zeptal "Proč?" a vzal mu z ruky pas (už i s razítkem). Poté od nás z minivanu neplatil nikdo. Na kambodžské straně to "zařídil" někdo jiný. Od hranic do Stung Trengu posledních 50 km v jiném přeplněném minibusu.
Ve městě jsme se ubytovali a šli zjistit jak se dostat na Prah Vihar. Bohužel to odtud nepůjde, i když by to bylo asi třikrát kratší. Vše kvůli všudypřítomnému bahnu. Jdeme se tedy kouknout do města abychom vyměnili peníze a zjistili kam vlastně pojedeme. Nakonec padla volba na Siam Reap a tak máme na zítra naplánovaný pěkný jedenáctihodinový přesun.
První kmerské jídlo nebylo špatné, žádná lepkavá rýže, která se jí rukama.
všechny ceny jsou tu uváděny jak v rielech tak USD. Je v tom dost bordel, platíš v dolarech a oni ti vrátí část v USD.
12.7.
Nezáživný autobusový přesun, který jsme si každý protrpěli po svém - někteří s bolestí břicha z nasraní, jiní bolestí břicha ze sraní.
Hlavní myšlenky po příjezdu směřovaly k ubytování a kusu žvance. A to se povedlo. Večer jsme chvíli byli u recepce nás v guest housu, kde jsem se bavil o pavoucích a jiné havěti k jídlu, když najednou tam proletěl takový brouk podobný švábu a oni, že se jí, já, že ho chci ochutnat, oni, že přijede na motorce a já jich nakonec za lehce nezúčastněného pohledu Zuzy pár slupl. Myslím, že s pivem u fotbalu by se baštit dali v pohodě - jen se musí utrhat nožičky, prý nedělají dobře žaludku.
Na večer jsme si koupili pálenku "Mekong" a teď jí pijeme jako trest.
13.7.
Ráno, nevím proč, jsme se probudili už v půl sedmé a tak jsme už v osm brouzdali po městě. Nakonec jsme obešli tržiště a půjčili si na tři dny kola. Dnes se na něm chceme dostat k jezeru Tonlé Sap, kde má být plovoucí vesnice. Autobusové zájezdy a cena nás však odradili a tak jsme pouze zdolali jedinou horu (200m) v okolí. Tedy jenom já, protože Zuza zůstala v základním táboře kvůli horské nemoci a neskutečně peroucímu slunci.
V podvečer jsme šli znovu shlédnout trh, kde jsme nakoupili co se dalo. Večer jsme zašli na internet (žádné novinky), večeře a ovoce na pokoji.
14.7.
Konečně Angkor! Natěšený jsem nás vyhnal již okolo půl šesté na kolo směr Ticket Office, kde jsme si koupili třídenní lístek (80USD) a hned jsme brali čáru směr Angkor Wat.
Celkem slušně velký a úžasně zachovalý - hlavně veškeré reliéfy. Během asi 2,5h jsme jej docela prolezli a dokonce i opice našli. Potěšilo nás, že tam ještě nebylo mnoho turistů. Angkor Thom byl co se týče turistů o něco horší - hlavně o japonské zájezdy. I ty asfaltové silnice přímo k nejsou nic moc, ale budiž. Přesto nádhera. Thom je neskutečně rozlehlý a celou dobu do vás praží slunce. Proto se za nedlouho dostavila krize a ani přes dva snědené ananasy moc neustoupila. Proto jsme se rozhodli to pro dnešek zabalit a vydali jsme se jinou cestou zpět. Po pár dalších Watech přišel ten nejautentičtější - Ta Phom, celý prorostlý džunglí a obrovskými stromy. Přes to vše stále úžasně zachovalý a ještě k tomu s neskutečnou atmosférou.
Vyhládlí a zase těsně před průtrží jsme ve čtyři hodiny zpět na pokoji a slušně oddychujeme.
Za den se Angkor rozhodně stihnout nedá.
zítra na svítání
15.7.
Další dlouhý den v Angkoru, který pro nás začal budíčkem v 4:12 abychom stihli svítání slunce nad Angkorem. Bohužel svítání se dnes až tak moc nepovedlo.
Po snídani u Angkoru jsme se pak vydali na zbývající památky v dosažitelném okolí. Nikam jsme to nehnali, ale ani se až tak moc neflákali a i tak jsme přijeli zpět zase až ve čtyři hodiny. Kromě templů stojí ještě za zmínku obrovské množství termitů a ne malé množství škorpionů.
Večeře byla přepychová - Amok, mangový salát s krevetami, zelenina na kari a ani to nám nestačilo a tak Zuza do sebe nasoukala po evropsku tyčinku Mars a já po asijsku celého hada. Moc masa neměl, vzal jsem si totiž toho nejmenšího.
S dopravou do neturistických oblastí bude možná trochu potíž. Každý tvrdí něco jiného a asi tam toho ani moc nejezdí. zítra už potřebujeme koupit lístek na sever.
16.7.
Ráno jsem se probudil s rýmou jako trám a tak jsem uvítal dnešní lehce strávený den v tuk-tuku při objíždění dalších památek. Cestou zpět jsme promokli jako štěňata a tak to na vyléčení nevypadá.
Po příjezdu a převlečení do suchého jsme se vydali na oběd (večeři), kde jsme si nakonec dali oba každý dvě porce (ano i má drobná nenažraná přítelkyně). Žabí nožičky nebyly vůbec špatné, bohužel ani ty mému zdraví nepomohli a tak měníme plán a místo náročné cesty a náročného výstupu na Prah Vihar jedeme zítra ráno do Phnom Phenu. Prah Vihar je mi asi zakletý, již podruhé jsem se tam nedostal
17.7.
Ráno ještě horší nežli včera, asi chřipka. Šest hodin v klimatizovaném autobuse toho člověku také moc na zdraví nepřidá. V autobuse začala nemoc cítit i Zuza, a tak když jsme dorazili tak jsme se hned ubytovali v kvalitním a čistém, i když o něco dražším hotelu. Chtěli jsme hlavně trochu klidu a komfortu.
Odpoledne a večer už jenom ležíme a teče z nás pot. Došel jsem si na rychlou večeři a Zuzce, která zůstala na pokoji, jsem to nechal zabalit.
Večer jsme zkoukli nějakou kravinu v televizi, kterou máme na pokoji.
Zuzka dostala od mamky sms, že thajské vojsko překročilo kambodžskou hranici a ukrývají se v nějakém chrámu. Jakého asi... Prah Vihar. Osud to měl dokonce dvakrát jištěné, abych se tam ani teď nedostal.
18.7.
Po úvaze jsme šli zkonzultovat náš zdravotní stav na místní kliniku, kde nám vyloučili jakékoli tropické onemocnění a my si s úlevou šli znova lehnout na pokoj.
Odpoledne jsem se šel sám kouknout po okolí a na trh. Tělo ještě nefunguje dokonale a tak jsem se po třech hodinách dosti znaven vrátil zpět.
Večer jak jinak než na pokoji ve společnosti duchaplných filmů.
19.7.
Další, spíše proleželý den ve znamení filmových trháků na satelitních kanálech. Odpoledne jsem zašel jenom do muzea, neboli do bývalé školy, kterou Rudí Kmérové používali jako věznici a mučírnu. Poté jsem se dobelhal na ruský trh (bůh ví proč ruský) a na hotel, kde jsem padl na postel.
Večeře se povedla nejlépe z celého dne. Dostali jsme hejno krevet s trochou zeleniny a rýže a odcházeli jsme usměvaví domů.
20.7.
První den v hlavním městě, kdy jsme se rozhodli jít spolu do města. Nejdříve na trh, kde Zuzka splnila "povinnost" dárků z cesty. Já si mezitím zašel párkrát na záchod a koupil jsem si pavouka (už nehýbajícího se a opečeného) k večernímu pivu. Nakonec jsme došli až ke královskému paláci, odkud nás odlákal tuktukář na Killing Fields. Po procházce kolem masových hrobů a pár hromádek z kostí nás zase vyhodil u paláce. Dovnitř nás (mě) však nepustili kvůli tričku bez rukávů.
Na posteli v hotelu jsme zase oba ještě dost nastydlí těžce oddychovali. Po večeři jsme si koupili pivko, abych mohl lépe spláchnout toho pavouka (hnusného, snědl jsem pouze jednu nohu)
21.7.
Dnešek jsme protrpěli. Asi následek včerejší, trochu "fyzické" námahy. Po poledni jsme nasedli na autobus a okolo páté večerní nás vysadil v Kampotu.
V Guest Housu jsme se dozvěděli, že na Bokor Hill Station to nejde, protože tam nějaká soukromá společnost staví silnici a tak náš program na zítřek (a to proč jsme tady) odpadá. Kambodža nám zatím moc nevychází - vojensky obsazený Prah Vihar, chřipka a nedostupný Bokor. To aby do toho jeden...
Večer jsme koupili lístky až na Kambodžsko-Thajskou hranici. Dochází riely i dolary a tak jsme se rozhodli, že zítra bude náš poslední celý den v Kambodže.
22.7.
Ráno jsme se rozhodli pro projížďku na kole do jeskyně, kterou nám ochotně (za malou úplatu) ukázali dva místní kluci. Cestou zpět nás zastihl liják a tak jsme strávili poledne v GH abychom se na čtyřikrát vydali za mořem (nejdříve jsem zapomněl klíče od zámku, pak jsem píchl přední kolo a nakonec ho píchla i Zuzka). Až k moři jsme se nakonec až nedostali, protože se nám nechtělo brodit. I bez moře jsme však našli pár pěkných mušlí.
Večer jsme si dali oba velmi dobré ryby a zbavili se všech rielů, které již (snad) nebudeme potřebovat.
THAJSKO
23.7.
Cesta na kambodžské straně byla poklidná a celkem rychlá. Už po jedné hodině odpolední jsme prošli všechny úředníky a ocitli se znova v Thajsku. Za zbylý úsek na Ko Chang se nám zdála cena 16USD přemrštěná a zkusili jsme to po svém. Nakonec nás to vyšlo přesně na polovinu a dokonce jsme k převozu na ostrov dorazili dříve nežli lidi z autobusu. Ovšem i my jsme po nesmyslných čekáních na hranici a v nějakém městě dorazili k ferry v pět odpoledne. Samosebou nám o pět minut ujela a tak jsme nakonec dorazili na ostrov až za tmy. Na doporučení jednoho borce z lodě jsme zkusili Tree House resort asi vprostřed ostrova, kde jsme to hned zakotvili. Neberte to za 80B hned u moře. Sice je to hodně sparťanské, ale proč ne. Večer se tu pořádala nějaká party a tak jsme si dali jeden koktejl a šli na kutě
24.-25.7.
Dva dny v malém bungalovu kousek od Lonely Beach, která už není lonely. Ale mimo sezonu to ale vůbec není zlé.
Počasí špatné, až druhý den odpoledne vykouklo slunce a za tu chvilku jsme se stačili spálit. Po ošetření kůže jsme zašli do vedlejší vesnice na rybku a večer jsme se šli kouknout na "party", kam nás, jako správné Čechy, dostali na vodku s redbullem zadarmo. Předtím jsme si však ještě koupili kýbl nějakého místního koktejlu a tak jsme cestu domu pěkně odvrávorali.
26.7.
Prší a tak jsme se rozhodli přesunout na Long Beach - do úplně opuštěné části člověka. Na cestu jsme proto nakoupili ananasy, meloun a hafo sušenek. Ke snídani jsme zašli do restaurace, kde jsme si po asijsku dali rýži a nudle. Nutno podotknout že byla pekelně ostrá - až se nám znova navalil alkohol do hlavy.
V deset ráno jsme pak nasedli do auta, které nás mělo vyhodit až na další pláži. Asi po pěti minutách jízdy se nám (a asi i ostatním pasažérům) dosti přitížilo a když jsme vystupovali po jeden a půl hodině tak všichni s nadšením a úlevou.
Pršet přestalo až asi ve tři hodiny a tak jsme se pouze prošli po okolí.
Pláž má na sobě dosti naplavených odpadků
Snad bude zítra lépe
27.7.
Hororová noc, málem nám to odneslo chatku. Celou noc vál vítr, pršelo a ještě k tomu nám do chatky neustále skákaly kočky, které jsme poté vyhazovali oknem ven. Sousedky na tom byly ale ještě hůře, protože se k nim nějakém způsobem dostal pes, který si tam v klidu spal. Vše spestřeno tím, že nešla elektřina.
Ráno pořád vítr a lije. Člověk nemůže otevřít okno ani dveře, protože by měl bungalov plný naváté dešťové a mořské vody.
Po poledni se trochu vyčasilo a i na chvíli jsme viděli slunce a tak jsme se vydali na druhou stranu nežli včera.
Po velmi nevydařených dnech (co se týče počasí) se rozhodujeme odplout z ostrova zpět na pevninu.
28.7.
Cesta k lodi byla v mém podání stejně utrápená jako při příjezdu.
V pravé poledne jsme chytili autobus do Si Racha, přímořského města asi 50km od BKK, které jsme si vybrali jako poslední zastávku.
Město rušné, ale hotelů poskrovnu, lépe řečeno celé tři. Na večer jsme se prošli po městě, shlédli místní želvinec u Watu, dali nějakou mořskou potvoru, koukli do obchodního centra a nakonec jsme si s sebou k nám na terasu koupili banánové palačinky a litr koly.
S alkoholem jsme prohloupili. Měli jsme ho koupit za směšný peníz v Kambodži. V Thajsku je vlastně stejně drahý jako u nás.
29.7.
Jásot!!!! Ráno je vidět slunce!!!
Nevím proč, ale hodně často se tu budíme velmi brzy. Asi jako dnes - v 6:30. V Čechách by mě z postele takto nevykopali.
Po obvyklých (mých) ranních střevních potížích jdeme vyměnit peníze a odeslat pohledy (konečně - kupovali jsme je v Angkoru)
Před polednem jsme přistáli na Ko SiChang s vidinou pláže a moře. Přešli jsme na druhou stranu ostrova (1,5km), z dálky viděli idylickou pláž, v tom vedru jsme skoro seběhli dolů a jaké pak bylo zděšení vidět, že moře je plné odpadků, zvláště thajské speciality - igelitových sáčků. A tak jsme asi po 15 minutách z pláže zase odešli. Koukli jsme se ještě na bývalý královský palác, kde jsme našli dva krokodýly a jeli zpět na pevninu.
Ve městě už jen oblíbený večerní program - jídlo.
30.7.
Pobyt se blíží ke konci a tak začínáme kupovat to, co se bude doma hodit. A tak Zuzka na trhu koupila flip-flopy, vonné tyčinky a v supermarketu pak koupili nějaké thajské omáčky na vaření (ne že bychom uměli vařit, ale třeba to s nimi bude chutnější)
Po zabalení jsme šli na autobus, z kterého, nevím proč, jsme museli přesednout na jiný. Ten už konečně jel až do BKK, na jedno z autobusových nádraží. Pak už stačila jen trpělivost v zácpách a po více než hodině jsme na Kao Sarn. Dlouho hledáme něco levnějšího pro přespání, ale nic pod 250B jsme nenašli. Večer jsme se pak ještě koukli, již bez batohů, i v okolí Kao Sarn a možná, že se zítra přestěhujeme jinam. S penězi jsme na tom tip-ťop.
Dali jsme si ilegální palačinku (zrovna při zátahu policie na pouliční prodejce) a tak ji při tom sklízení a ukrývání stánku nestačil chudince Zuzce ani dosmažit.
31.7.
Jako první jsme se přestěhovali do GH za 160B, který je asi pět minut od Kao Sarn. Celý den jsme pak nedělali nic jiného nežli že jsme lezli po BKK a jeho tržištích a sháněli to, co jsme chtěli ještě vzít domů. Najít něco na tržišti je daleko jednoduší, nežli najít tržiště samotné. To největší v Čínské čtvrti jsme našli až v pozdní odpoledne. Zato jsme asi 4x prošli indickou část BKK (díky neustálému bloudění v kruhu). Nakonec jsme našli vše a tak zítra pouze dokoupím ovoce.
Zbyli nám peníze tak přesně na zítřek a na cestu na letiště.
1.8.
Na letiště pojedeme zase minibusem/autobusem. Nechtěla se nám riskovat ranní zácpa v městské hromadné dopravě. Po zaplacení lístků jsme šli k řece, odkud jsme jeli lodí až na konečnou (Nonburi), kde jsme potkali sympatický trh s ovocem za ještě sympatičtější ceny. A tak vezu domu i smradlavý duriam. Ani nevím jestli se smí převážet. K obědu jsme měli na trhu nějaké slávky s rýží a poté jsme mohli zpět do GH vyhodit nákup a kouknout se ještě do města kvůli pár památkám.
Dovolenou jsme zakončili stylově v pouliční restauraci a následnou ne jednou ale hned dvěma banánovými palačinkami.
Při návratu do pokoje nás už jen překvapila a praštila přes noc nesnesitelná "vůně" duriamu, který jsem proto rychle zabalil do všeho co bylo při ruce. (Při vybalování v Čechách to ovšem bylo ještě několikanásobně horší).
2.8.
V šest ráno jsme v autobusu, pak v letadle, chvíli v Dauhá, čtyři hodiny v Mnichově a pak už domov.
Už jen zbývá střádat plány na další dovolenou.... Jsem připraven přijímat všechny vaše nápady:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdenal Zdenal | E-mail | Web | 29. června 2012 v 11:11 | Reagovat

Tak jo makame

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama