Cestuj dokud můžeš, pak už bude pozdě. Stačí chtít a pak to jde. Nejhorší výmluva je "Já nemám peníze", ale pak prokalit prázdniny to není problém

Transsibiřská magistrála IV.

6. února 2008 v 13:26 | Martin a kol. |  Transsibiřská magistrála 2007
2.8.čtvrtek
Po příjezdu do Kunguru potkáváme již podruhé novozélandský pár, který nám v rychlosti řekne co se kde nachází a že je tu slušný levný hotel (jediný ve městě) za 300R. Rozhodujeme se tedy zde přenocovat.
Pro snídani vybíráme stolovnaju, leč ani druhý pokus o levné jídlo se nezdařil - tentokrát nevařili. Po snídani se vydáváme kouknout jeskyně, ovšem zabralo nám dost času se k nim dostat. Ne protože by byly daleko, ale protože jsme lehce zabloudili... Na vratech do jeskyně nás zaskočila cedule říkající že je tam 5 až -3 stupně. A my v šusťákové bundě...možná proto se jim říká ledové. A skutečně v nich byla dost zima a led všude. Prohlídka v ruštině trvala přes hodinu a i když jsme toho z výkladu moc nepobrali jeskyně můžeme vřele doporučit.
Po skončení prohlídky jsme u východu kupodivu zase narazili na Moniku s Vojtou, kteří také změnili plán jízdy a zastavili se zde. Mají ale již koupeny lístky do Permu a tak se téže odpoledne zase rozdělujeme. My máme jiný plán, chceme se zítra dostat do Permu 36
Odpoledne kupujeme houby a maliny a jdeme se kouknout do města. K večeři si na pokoji děláme večeři a jelikož jsme dost unaveni tak již nevytáhne paty z hotelu.
3.8. pátek
Co se týče cestovních plánů tak se dnešek vůbec nevydařil. Strávili jsme celý den tím, že jsme ujeli asi 150km. Takto se z Ruska nedostaneme....
Chtěli jsme jet do Permu-36 (gulag pro politické) a z gulagu se dostat do Permu odkud jsme chtěli jet nočním vlakem do Kazaně. Realita byla dost jiná. Z Kunguru do Chusovoye nebyl ráno přímí autobus a tak jedeme ještě přes jiné město. Do Chusovoye dorážíme až v jednu hodinu. Do Permu-36 jel nejbližší autobus až v 15:40 a tak jsme nuceni bezcílně zevlovat po městě.
Do Permu-36 (vesnice Kučino) to není 10km jak píše Lonely Planet ale 30km - 30km po kočičích hlavách. Už víme co měli vězni z gulagu na práci. U muzea jsme 15minut před pátou hodinou a jelikož v pět zavírají už nás nechtějí pustit dovnitř. Rozhodujeme se zde proto přenocovat a do muzea jít ráno.
Hned vedle gulagu je pečovatelský dům pro mentálně zaostalé a tak zde máme hned mnoho přátel, kteří nás doprovází. Nakonec se nám povedlo je setřást a nacházíme pěkné místo u řeky pro náš nocleh. Asi po hodině nás nacházejí i naši přátelé a tak zkoušíme štěstí jinde. Zaměstnanec muzea nás posílá dál na louku kde již nebudou. Je tam ale jiný problém - hejna komárů a my bez repelentu. Vydáváme se proto do vesnice, že přespíme u nějaké babušky. Tu nenacházíme, avšak ujímají se nás jiní.
Ještě než nás vezmou k sobě tak první otázka zní jestli umím pít. Kývám na souhlas a tak jsme vpuštěni dále. Nabízí vodku pak pivo a nakonec s nimi máme i báječnou večeři. Během večeře jsme do sebe stačili nasázet 5 panáků vodky (panák je zde o dost více než 0,05l) a jsme pozváni do baně (ruská sauna). Tam jdou nejdříve páni a pak dámy. Vše až v jednu večer. Tzn. stihli jsme předtím vypít jeden a půl flašky vodky (4lidi) a každý pár piv.
Baňa je něco jiného nežli sauna. Člověk tam vydrží maximálně 4 minuty během niž se neustále lije voda na rozpálené kameny a mlátíš se březovou metlou. Během chvíle se tam skoro nedá dýchat a člověk má rukavici, aby vůbec mohl držet tu metlu, kterou se neustále mlátí. Za chatou byl pak rybník, kam se chodí ochladit. Během jednotlivých vstupů do teplého prostředí je pauza na rychlé vypití piva. Po baně se opět začíná pít vodka, která se zajídá vším možným, a končíme asi v pět ráno.
4.8. sobota
Ještě podnapilí jdeme do muzea, které je celkem zajímavé, hlavně co se týče historie gulagů a gulagů v Rusku obecně. Platíme lístek bez průvodce (50R), ale připojujeme se k ruské skupině a tak to máme i s výkladem. Celé to zabere asi 1,5 hodiny a tak se v poledne vracíme pro batohy. Tam nás však čeká další vodka (ještě jsme ani nesnídali) a poté i oběd (jak jinak nežli prolívaný vodkou). Nakonec vyrážíme hodně podnapilí ve tři hodiny směr Perm.
S autostopem nebyl problém a za dvacet minut jedeme s nějakým šílencem, který nejede pod 130km/h a vysazuje nás až přímo před nádražím. Lístky do Kazaně nejsou a vlak také není a tak jedeme električkou do Baliezna. Asi po hodině jízdy zůstává ve vagonu asi dvacet lidí z nichž je patnáct totálně ožralých.
Ve městě obligátně čekáme do půl druhé na náš spoj směr Kazaň. Dnes čekáme dokonce i bez vodky:-) (máme jí buď plné zuby - Ingrid, nebo plno v krvi - já). Máme lístky na sezení, ale místa na nohy je hafo a sedačky se dají dát skoro do ležící polohy. Takže ok.
5.8. neděle
Cesta zase celá prospaná. Na nádraží jako obligátně hned kupujeme lístky dále - do Nižnyho Novgorodu (Gorkij) a poté jdeme hledat ubytování.
Chvíli nám trvá nežli se vykodrcáme z pokoje. Nakonec ale přeci jenom vycházíme a jdeme hned do Kremlinu, který se nachází asi minutu od našeho hotelu. Kremlin je úžasný a dokonce se bez problémů dostáváme do mešity, což se mi zatím povedlo v turistické mešitě v Casablance.
Jdeme i do muzea Turkestánské historie, to ale stojí za nic. Jediné plus muzea je zjištění, že je zde stejný čas jako v Moskvě a tak přeřizujeme hodinky. Jo a ještě jsem tam objevil foto nejvyššího představitele Turkestánu s Putinem a také s naším Klausíkem. Kam ten se nenacpe - nejen na veškeré sportovní klání, ale dokonce i do muzea...
Procházíme část Kazaně - dokonce najdeme i internet kafé a poté jdeme do nákupního centra. Odtud však rychle prchám a jdu zpět k hotelu po ul. Baumanna. Možná že je to pouze centrem a kdybych viděl okraj města můj názor by byl jiný, ale Kazaň se jeví jako nádherné město.
Večer se ještě vydáváme kouknout na noční osvícený kremlin a na noční život v Kazani. Bohužel vnitřek kremlinu je zavřena tak zbývá pouze ten život, který zde však povětšinou končí v jedenáct hodin.
6.8. pondělí
Ráno jsem šel sám na druhou stranu Kazaně (na druhou stranu řeky) kde jsem nenašel nic úchvatného a tak jsem se vrátil pro spící Ingrid. Počkal jsem si obligátní půl hodinu navíc nežli se osprchuje a upraví a šli jsme do části města, která nám včera zůstala utajena. Vylidněná nedělní Kazaň je daleko hezčí nežli pondělní shon na ulicích. Navštívil jsem pár mešit (Ingrid dovnitř nemůže a já jsem byl znovu překvapen, že mě dokonce do jedné sami pozvali), koukli na pár kostelů a nakoupit oběd na tržišti a od čtyř hodin jsme se zase už jen tak bezcílně potulovali po městě a čekali na náš pojezd. Na nádraží jsem absolvoval svůj už asi pátý neúspěšný pokus koupit lístky z Moskvy do Petrohradu a tak začínám být malinko zoufalý. Asi jediná možnost bude po příjezdu du Moskvy. Jestli to neklapne ani tam tak nevím...
Vlak do Gorkij je plný mladých lidí a chvíli cestujeme i s dvěma policisty, kteří sedí vedle nás. To nám nedělá až tak dobře - egistraci nám vyřizovali v Ulan-Ude a pak máme jenom vlakové lístky, takže nevíme jestli by to stačilo.
7.8. úterý
Ráno se z Novgorodu dostáváme do Vladimiru. Jediné co z Novgorodu vidíme je samozřejmě socha Lenina. V Novgorodu se mi též konečně podařilo koupit lístky do Petrohradu na 10.8. Nejedu sice přes noc, ale jedu (588R)!
Ve Vladimiru jsme až po poledni a spěšně obcházíme staré město a jednu katedrálu za sto rublů. Bus do Suzdalu jezdí každou půl hodinu a tak s dopravou není žádný problém. V Suzdalu je více kostelů nežli obyvatel. Je to malinké městečko, není zde ani panelák... Kremlin byl oproti Kazaňskému malý a přehlédnutelný, kostely však ne. Běháme od jednoho k druhému a vůbec nevíme kde jsme - nechali jsme Lonely Planet s mapou v báglech na autobusovém nádraží. Na konci jdeme i do místního skanzenu.
Kupujeme lístky zpět. Autobus však jede až za hodinu a tak jdeme i s lístky stopovat. Při stopu potkáváme napitého rusa s přítelkyní, kteří také stopují. Ten napitý Rus studoval filozofii a měl se stát knězem (zná i kněžku Ludmilu), ale teď je z něj panker a zapřísáhlý atheista. Zastaví nám autobus, kde nás vydává za českou pankovou skupinu a proto neplatíme. Ještě s ním jdeme někam na hřbitov a poté hurá na nádraží.
Tam dorážíme v půl deváté a zjišťujeme, že je zle. Místnost kam si dáváme zavazadla je zavřena - zavíračka byla v osm hodin. Dvě hodiny tam shánějí chlapa, který jako jediný má klíč. Nepovedlo se a tak jdeme přespat na nádraží a počkat na devátou hodinu ranní, kdy otevřou.
8.8. středa
V devět otevřou a v devět deset nasedáme do autobusu na Moskvu. Po poledni v Moskvě, konečně... První co musíme najít je litevská ambasáda, kde máme přespávat. To se povedlo a tak nasedáme na metro a jedeme na ambasádu.
Ambasáda je kousek od Arbatu, tedy přímo v centru. Dáváme rychlou sprchu a jdeme se kouknout na Arbat a na okolní přilehlé uličky. Arbat je pěší zóna se suvenýry, které jsou totálně předražené - stejně jako café a všechny věci kolem. Stojí za to se tam kouknout, i když...
Chodíme po Moskvě až do devíti hodin, kdy po dlouhé době nacházíme potraviny a kupujeme večeři. Využíváme úžasného apartmánu na litevské ambasádě a vaříme špagety. Dlouhé cestování a celkově málo a špatný spánek si vybírá svou daň a tak nemáme ani chuť ani sílu zvednout se a ještě někam jít. Místo toho chvíli sedíme a pak si jdeme lehnout. Po více než měsíci mám pokoj sám pro sebe a proto vybaluji celý batoh a věci nechávám vyvětrat a uschnout (rozlila se mi tam vodka)
9.8. čtvrtek
Ráno chceme nejdříve Kremlin a Lenina a poté přes Kitaj-Gorod jet na market se všemožnými cetkami. Už na ambasádě náš plán dostává trhlinu - market je otevřen pouze o víkendu a tak pojedeme jinam.
V půl desáté jsme u kasy před Kremlinem, ale ta nechce otevřít. Koukáme (ne sami) kolem a nakonec zjišťujeme, že každý čtvrtek je zavřený. Naštváni (hl. já protože to je jediný celý den strávený v Moskvě) odcházíme stát frontu na pozůstatky Lenina.
S kručícím žaludkem (stále bez snídaně, protože hot-dog za 60R odmítáme koupit) se nejdříve Ingrid a poté i já dostáváme k Leninovi - ne k těm kamenným sochám, ale k pravému (snad) lidskému tělu. Člověk se u něj nesmí ani zastavit a tak "prohlídka" proběhla velice rychle. Pár chvil si necháváme i pro Rudé náměstí a pře čínskou čtvrť, kde se chceme najíst, jdeme na metro. To najdeme snadno zato nenacházíme nic k jídlu a ani nic čínského v čínské čtvrti (Kitaj-Gorod). Jíme až v metru a poté na "moskevském výstavišti", které je oslavou SSSR a vesmírného programu. Cestou zpět se rozdělujeme a já jdu pěšky po Moskvě vstříc něčemu zajímavému. Za více nežli 20km nepřetržité chůze jsem toho ale moc zajímavého neshledal a snad neudělal jedinou fotku.
Mrtví přicházím v devět hodin na ambasádu, kde do sebe nacpu vše co je v mé blízkosti. Chtěl jsem se jít večer ještě kouknout na noční Kremlin, ale pro celkovou vyčerpanost tento plán odkládám na neurčito a jdu raději spát.
10.8. pátek
Dopoledne dávám pokoj a batoh do původního stavu a vyrážím na vlak. Cestou si s Ingrid vyměňujeme fotky, což nám ve foto shopu zabere asi hodinu a já pak fofruji na vlak.
Zorientovat se u vlakových nádraží dá fušku, jelikož tam jsou hned tři obrovská nádraží. Nebyl jsem sám, který nevěděl kudy kam - během mého hledání Leningradského nádraží se mě zeptali na směr další tři lidi. Nakonec sedám do správného vlaku a jedu poslední "úsek" našeho výletu.
Ve vlaku mi přijde sms od M+V, že jsou ubytováni v Petrohradu a ať je vyhledám, což se také stalo. Po shledání kupujeme naší poslední společnou vodku (Monika a Vojta jedou zítra z Petrohradu přespat za městem a poté přes Vyborg do Finska) a jedeme metrem na druhý konec města najít ještě Mika, který je zde také (Vojta ho potkal někde u vody a je ubytovaný dokonce asi minutu od nás) Mika ale nenacházíme a tak to vypijeme sami a spěcháme zpět, abychom stihli poslední metro.
11.8. sobota
Ráno se přesouvám do jiného hostelu (za něj musím již i platit) a poté jdeme i s Mikem a jedním Holanďanem do Hermitage, kde jsme do jedné hodiny. Během prohlídky jsme ztratili Mika, který má jet s M+V až do Finska, avšak neví kdy. To jak to dopadlo se dozvím až v Praze...
V rychlosti spolu procházíme ještě část města a pak už se pro naší cestu nadobro loučíme:-( M+V jdou pro bágly a na vlak a já s Holanďanem se proplétáme Petrohradem až do antropologického muzea Kumskamara. Stejně jako v Moskvě i zde si musíte zvyknout na dvojí ceny - pro místní a extra třikrát větší pro turisty. Neplatí to pouze na vstup do Hermitage, do které jsme díky ISIC kartě vpuštěni zdarma.)Ve frontě jsme déle nežli v muzeu - po chvíli od tamtud rychle dekujeme. Ani jeden z nás neměl na to se detailně zabývat různě znetvořenými dětskými těly.
Dále už pokračuji zase sám a během dne se mi skoro podaří projít historické centrum Petrohradu. Do hostelu dojíždím skoro stejně zničený jako jsem byl v Moskvě. Večer ještě jdu s dvěma Čechy na jedno pivo, debatuji s Číňanem z Hongkongu a Holanďanem o Taiwanu, Číně a komunismu a okolo půlnoci usínám ve velmi nepohodlné posteli.
12.8. neděle
Půl dne trávím v Petrodvorsku. Je velmi dobré tam dojet hned jak otevřou, aby to člověk viděl bez lidí. Fontány, které toto místo zdobí začínají až v jedenáct a v tu dobu se tam naženou mraky lidí - hlavně když je víkend. Za dvě hodiny to všechno stihnu bez lidí a tak když zapnou fontány tak už jen stojím na místě a fotím.
A že je co fotit... Petrodvorsk má vše nač si vzpomenete - dokonce si čvachtám nohy v moři.
Po chvilce v městečku nasedám do špatného autobusu a jedu do Petrohradu. Naštěstí mě bus vyhazuje v docela dobré lokalitě a tak dělám vycházku po obchodech ať s něčím přijedu domu a ať je na co vzpomínat. I s nákupem se vydávám do centra napravit resty ze včerejška. V jednom z parků se stačím i natáhnout a asi na hodinku usnout.
Okolo deváté hodiny jsem na hostelu kde přebaluji zavazadlo, dávám si sprchu a vyrážím na letiště s tím, že si mi tam bude čekat lépe nežli ve městě. Autobusem 39 je to coby kamenem dohodil, odkládám batoh a na tabuli hledám můj let. Čtu, že neletím v pět jak jsem se domníval z mírně rozpité letenky (po 40 dnech není v nejlepší kondici), ale až před desátou hodinou dopolední. Tzn. další noc, kdy nebudu muset platit za ubytování. Naštěstí také poslední. Během večera mažu nepotřebné fotky, dopisuji tyto stránky a poté se ukládám s batohem na lavičky.
13.8. pondělí
Noc dost nepohodlná. Přecházím z jedněch laviček o jedno patro výše na jiné stejně nepohodlné. Proto nakonec spím na dlažbě, což vzhledem k neskutečnému vedru v odletové hale není špatná volba.
Do Kaliningradu letím poloprázdným letadlem a po úředních záležitostech znovu uléhám na lavičky. Zde jsou však výtečné a tak mě budí až zaměstnankyně letiště, která se mě ptá kam letím, abych let nezaspal.
Do Prahy zase sedm tři sedmičkou, avšak ne poloprázdnou ale prázdnou. Celkem 33 hlav a vyjma mé osoby žádný Čech. Zvláštní let do mateřské země.
CENY DOPRAVY
Peking 14000kč (letecky) - Erlian 148Y - Huhhot 83Y - Bautou 13Y - Huhhot 13Y - Erlian 50Y (sleva 35) - Zamien Úúd 70Y (taxi) - Ulan Baator 5100T - Darkham 2600T - Ulan Ude 23350T - Sludlianka 350R - Port Bajkal 40R - Listvianka 35R (loď) - Irkutsk 60R - Krasnojarsk 877R - Taiga 507R - Tomsk 39R - Taiga 39R - Omsk 791R - Tobolsk 885R - Sverdlovsk 505R - Kungur 334R - Lystva 142R - Čusovoj 39R - "Perm 36" 37R - Perm 0R (autostop) - Balienzno 156R - Kazaň 335R - Gorkij 535R - Vladimir 335R - Moskva 170R - Petrohrad 588R- Praha 3352kč (letecky)
celkem - 350USD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 xxx xxx | 9. září 2010 v 13:38 | Reagovat

výbornej článek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama